Příprava na svátost křtu
Kdo může být pokřtěn?
K přijetí křtu je způsobilý každý člověk, a to pouze člověk dosud nepokřtěný (CIC* 864).
Pochybnost o křtu:
Pokřtění v nekatolickém církevním společenství se křtí pod podmínkou jen tehdy, jestliže je vážný důvod k pochybnosti o platnosti křtu vzhledem k použité látce a slovní formě při udílení křtu a vzhledem k úmyslu dospělého křtěnce a udělovatele křtu. Pokud nadále zůstává pochybnost o udělení křtu nebo o jeho platnosti, udělí se křest teprve po poučení dospělého křtěnce o svátosti křtu a po sdělení důvodů k pochybnosti o platnosti křtu, a to jemu nebo, je-li dítětem jeho rodičům (CIC 869). Normy o křtu dospělých se vztahují na všechny, kdo po skončení dětství nabyli užívání rozumu. Na roveň dítěti je postaven, i pokud jde o křest, ten, kdo nemá užívání rozumu (CIC 852).
Křtěnec – dítě:
Aby bylo dítě dovoleně pokřtěno je třeba :
Souhlas rodičů… nebo těch, kdo jsou zákonně na jejich místě.
Opodstatněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; jestliže tato chybí, odloží se křest podle předpisů partikulárního práva a důvod se oznámí rodičům.
Rodiče dítěte, které má být pokřtěno, a ti, kdo hodlají být kmotry, se řádně poučí o významu této svátosti a o povinnostech s ní souvisejících; farář sám nebo prostřednictvím jiných se stará, aby rodiče byli náležitě připraveni pastoračním poučením i společnými modlitbami (CIC 851).
Požadavky kladené na rodiče křtěných dětí:
Aby svátost křtu měla dobré podmínky pro své naplnění a aby se vyhovělo podmínce kánonu 868 CIC je nutné aby rodiče a kmotři žili řádným životem vyplývajícím víry, kterou se zavazují předávat křtěnci. To v minimální míře znamená:
Aby byli pokřtěni a žili ve svátostném manželství.
Aby byli biřmováni.
Aby dodržovali tzv. církevní přikázání.
O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit celé mše sv. a zachovat pracovní klid.
Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok v době postní.
Přijmout Svátost oltářní alespoň jednou za rok v době velikonoční.
Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.
Přispívat církvi na její potřeby.
Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození nebo i před ním přijdou k faráři, aby požádali o křest dítěte a náležitě se na něj připravili.
Křtěnec – dospělý:
K udělení křtu dospělému se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů a osvědčil se v křesťanském životě během katechumenátu; také se vybídne ke vzbuzení lítosti nad svými hříchy.
Dospělý, který je v nebezpečí smrti, může být pokřtěn, jestliže má nějaké poznání základních pravd víry, nějakým způsobem projevil svůj úmysl přijmout křest a přislíbil, že bude zachovávat přikázání křesťanského náboženství (CIC 865).
Kmotr:
Ke křtu se vezme buď jen jeden kmotr, nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra (CIC 873). Kmotr má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života.
Křtěnce dítě představuje spolu s rodiči u křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem, odpovídajícím křtu a věrně plnil křestní závazky (CIC 872).
Požadavky na kmotry:
Aby se někdo stal kmotrem musí splňovat následující podmínky:
Být katolíkem.
Být biřmovaný.
Již přijal svaté přijímání.
Vést život odpovídající víře a převzatému kmotrovství.
Dovršil šestnáctý rok svého věku.
Nebyl otcem nebo matkou křtěného.
Byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči (nebo jejich řádnými zástupci).
Musí být ke kmotrovství vhodný.
Musí mít úmysl zastávat tuto službu.
Pokřtěný, patřící do nekatolického církevního společenství, se přijme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu (CIC 874).
Kde se křtí:
Vlastním místem pro křest je kostel nebo kaple. Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním kostele rodičů (CIC 857).
Udělení svátosti křtu
Průběh vlastního křtu se skládá z:
(nezapomeňte prosím na svíci a křestní roušku!)
Obřadu přivítání dětí na začátku křestní slavnosti.
Bohoslužby slova.
Exorcismu a mazaní olejem.
Vkládání rukou.
Svěcení vody a vzývání Boha.
Zřeknutí se zlého a vyznání víry.
Křestu ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Pomazání křižmem
Obléknutí bílého roucha.
Předání hořící svíce.
Podrobně jsou o průběhu, významu a povinnostech souvisejících s křestem poučeni rodiče dětí nebo dospělí a kmotři při pastoračním poučením a společných modlitbách knězem během přípravy na svátost křtu. Pomůckou v přípravě na křest může být publikace ze serveru pastorace.cz - Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání
* Codex Iuris Canonici – Kodex kanonického práva; soubor právních norem katolické církve.
