Kostel Povýšení sv. Kříže
Pozdně barokní farní kostel Povýšení sv. Kříže ve svahu ve východní části obce, v části zvané Hořansko, byl postaven v letech 1777 – 1779 nákladem náboženského fondu. I když území dnešní obce Rusavy bylo sporadicky osídleno již ve středověku, skutečná obec byla založena až v roce 1657 majitelem bystřického panství, ke kterému hostýnská oblast náležela, moravským zemským hejtmanem Janem Antonínem hrabětem z Rottalu a obdržela po něm jméno – Rottalowice. Jan Antonín hrabě z Rottalu vykonával funkci velitele vojska vyslaného na Vsetínsko k potlačení vzbouřených Valachů a nuceně přesídlil několik valašských občanů do údolí říčky Rusavy v severozápadní části Hostýnských vrchů a založil novou obec. I když se obec nazývala úředně Rottalowice, tento cizí název nebyl mezi obyvateli obce přijat a ti obec nazývali spíše Rusava, podle stejnojmenné říčky protékající obcí, která se po deštích zbarvuje do „rusé“ barvy. Úředně byla obec přejmenována na Rusavu až v roce 1924.
Původně patřily Rottalowice do farnosti Bystřice pod Hostýnem, a to až do roku 1756, kdy byla zřízena samostatná farnost na Svatém Hostýně a Rottalowice tam byly přefařeny. V zimním období, které v prostředí hostýnských hor trvalo déle než v nížinách pod nimi, však rusavští hostýnský chrám na bohoslužby navštěvovali jen zřídka a tak se stávalo, že se hostýnský kaplan z Hostýna, v zimě téměř opuštěného, stěhoval na Rusavu, aby se tam staral takřka po pět zimních měsíců o rusavské věřící katolického vyznání. Změna nastala v roce 1777, v době zvýšeného rekatolizačního úsilí na Moravě. Bylo uznáno, že takový stav nelze dále zachovávat a bylo rozhodnuto vybudovat na Rusavě nákladem tzv. náboženského fondu, získaného ze jmění po zrušeném jezuitském řádu, zděný kostel, faru a školu.
Stavba všech plánovaných objektů v Rottalowicích či Rusavě, tj. kostela, fary a školy, byla zahájena už roku 1777. Aby přitom nevázla bohoslužba, byla na podzim roku 1777 vystavěna u příslušného stavebního místa dřevěná bouda, v níž sloužil bohoslužby hostýnský kaplan, dočasně přesídlený na Rusavu. Stavbu kostela měl provádět zednický mistr František Letocha z Dřevohostic, tesařské práce měl mít na starosti tesařský mistr Josef Solař z Bystřice pod Hostýnem. V polovině roku 1779 již byla dokončena stavba školy i fary, kostel byl zastřešen, jen mu chyběla vnitřní výzdoba, ale vše bylo do září téhož roku dokončeno. Nový kostel byl zasvěcen svátku Povýšení sv. Kříže a dne 31. října 1779 slavnostně benedikován (tj. požehnán) P. Jiřím Dohnalem, posledním hostýnským administrátorem. Ještě v roce 1779 byla v Rottalowicích zřízena samostatná farnost.
Vnitřní vybavení kostela bylo dlouho chudobné, přesto, že se už roku 1780 kostelu dostalo jisté finanční podpory z náboženského fondu na nákup některých bohoslužebných potřeb. Brzy po dostavbě kostela se však ukázaly mnohé závady. Při stavbě se nepamatovalo na to, že pozemek, na němž byl kostel stavěn, je příliš vlhký, že leží na svahu vysokého kopce, ze kterého stéká mnoho vody. Pracovníci na stavbě nedbali, že už do vykopaných základů nateklo mnoho vody a bez většího rozmyslu do nich házeli kameny v představě, že se jimi zamezí dalšímu pronikání vody. Tak se stalo, že stěny kostela byly záhy vodou promočeny a že se dokonce na klenutí lodi ukázaly trhliny. Nezbývalo tak, než přistoupit již v roce 1783 k opravám. Mnohé renovace byly nutné také v 19. století. Střecha kostela byla původně pokryta šindelem, v roce 1890 byla střecha sakristie pokryta bílým plechem a později, do roku 1900, i celý kostel. V roce 1911 byla v západním vstupním průčelí v koutě u jižní zdi věže zbudována umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské a v roce 1913 pak bylo u sochy zhotoveno železné zábradlí a konstrukce zastřešení (bez plechové krytiny) firmou Antonín Lederer v Přerově. V dubnu roku 1937 byl v kostele zaveden elektrický proud a pořízeno elektrické osvětlení.
Kostel Povýšení sv. Kříže na Rusavě má podobu podélné jednolodní stavby s mírně odsazeným trojboce ukončeným presbytářem, k němuž na jižní straně přiléhá přízemní čtyřboká sakristie. Před západní vstupní průčelí předstupuje hranolová věž. V koutě u severní zdi věže je schodišťový válec, na protější jižní straně věže v koutě je umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. Věž je zakončena dvakrát odstupněnou bání hruškovitého tvaru vysokou 8 metrů a celá věž i s ní je vysoká 27 metrů. Loď s presbytářem kryje střecha sedlová nad presbytářem zvalbená, sakristii střecha valbová. V závěru lodi je 4 metry vysoká sanktusníková věžka. Všechny střechy jsou pokryty zinkovým červeně natřeným plechem (původně šindel). Hladké fasády jsou prolomeny obdélnými okny se segmentovým záklenkem. V nadpraží je vytesán latinský nápis informující o stavbě kostela. Kostel je dlouhý 16 metrů, široký 7 metrů a vysoký 10 metrů. Původní dlažba kostela byla z pálených cihel, v roce 1870 byla nahrazena dlažbou čtverhrannou kamennou. V roce 1900 byla v presbytáři položena nová dlažba z barevných cementových hlazených dlaždiček, kterou zhotovila firma Calabek z Přerova.
Zařízení kostela bylo po jeho dostavbě chudobné. Původní hlavní oltář, patrně nevelké umělecké hodnoty, byl v roce 1860 nahrazen starším barokním oltářem z farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově, kde byl pořízen nový hlavní oltář. Na čelní stěně presbytáře za hlavním oltářem je zavěšen obraz představující tzv. Malou Golgotu (Kristus na kříži s Pannou Marii, sv. Janem a sv. Maří Magdalenou pod křížem). Obraz pochází z roku 1892 a jeho autorem je malíř Gustav Přeček ze Šternberka, který jej namaloval podle staršího obrazu pocházejícího z Olomouce od neznámého autora.
V lodi je dvojice bočních protějškových oltářů. Na epištolní straně stál oltář „od pradávna“ s obrazem Kristus Pán bičovaný. Někdy po roce 1888 byla na oltář postavena socha Neposkvrněného početí Panny Marie, která pocházela z Tyrolska ze st. Ulrich, a kostelu ji věnoval Alois Hallamasfek (či Hallamschek), revírník z Jestřábí, jako poděkování Matce Boží že byl v krvavé bitvě u Doboje v Bosně zachráněn.
Na protější evangelijní straně kostela původně visel na stěně pouze obraz, představující založení řádu trinitářů a pocházel z Olomouce. Oltář byl zbudován v roce 1877 a v roce 1897 na něj byla umístěna socha sv. Josefa pěstouna (tj. sv. Josef s Ježíškem v náručí), která pocházela z Tyrolska z Grödenu a kostelu ji věnoval Josef Scharf se svou manželkou, revírník z Rudolfova Údolí. V roce 1899 byly na oba boční oltáře pořízeny dřevěné vyřezávané tabernákly (svatostánky) s anděly po stranách, které zhotovil řezbář František Celler z Olomouce. V roce 1929 byla opravena výmalba kostela Janem Ježkem z Bystřice pod Hostýnem.
V letech 1967 – 1968 se uskutečnila velká úprava interiéru kostela podle návrhu akademického malíře Františka Peňáze z Hřivínova Újezdu. Horní dřevěné části obou bočních oltářů, již značně poškozené červotočem, byly odstraněny a původně polychromované sochy Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Josefa pěstouna byly natřeny celé na bílo, v odstínu tzv. slonové kosti, a umístěny na podstavcích na oltáře. Byly odstraněny obrazy Marnotratného syna, Dobrého pastýře a sv. Jana Nepomuckého, které pocházely z roku 1887 a namaloval je malíř Jan Berger z Nového Jičína. Dále byly odstraněny obrazy sv. Blažeje, sv. Filomeny, druhý obraz sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Ustavičné pomoci (pořízen v roce 1935) od neznámých autorů a také několik soch. Byla opravena a nově zasklena okna a interiér kostela vymaloval pan Panák, důchodce z Kojetína. Byly ponechány malby pocházející snad z roku 1890: Narození Páně v Betlémě – na klenbě presbytáře, Kristus v zahradě Getsemanské – v presbytáři vedle hlavního oltáře na straně epištolní, Poslední večeře Páně – v presbytáři vedle hlavního oltáře na straně evangelijní, Odevzdání moci Krista sv. Petru a apoštolům – na klenbě v lodi, Kristus s pěti pannami moudrými a pěti nemoudrými v pozadí – v lodi u paty klenby na epištolní straně, Ježíš přítel dítek – v lodi u paty klenby na evangelijní straně. Zbylé malby byly přemalovány. Obrazy Křížové cesty z roku 1878, jejichž autorem byl Gustav Přeček, byly nahrazeny novými, darovanými ctihodnou sestrou Vincencií z Čeložnic. Plátna starých obrazů od Gustava Přečka byla uložena na půdě kostela, rámy na půdě fary, a to až do let 2014 – 2015, kdy byly obrazy zrestaurovány sochařem Janem Kozlem z Bystřice pod Hostýnem a vráceny do rusavského kostela.
Dřevěná kazatelna pochází z doby stavby kostela a v letech 2012 – 2013 byla zrestaurována, kdy jí byla navrácena její původní polychromie. Kamenná křtitelnice s původně dřevěným příklopem, na jehož vrchu byla dřevořezba představující křest Pána Ježíše, který byl později nahrazen měděným příklopem, byla údajně věnována rusavskému kostelu v roce 1888 bohoslovci z olomouckého semináře. V lodi kostela se nachází 16 lavic neznámého stáří. Původní dubová zpovědnice byla do rusavského kostela převezena v roce 1787 z tehdy zrušeného kostela na Svatém Hostýně. V říjnu roku 2003 byla pořízena nová uzavřená zpovědnice a původní byla zapůjčena do rusavského muzea.
O původu varhan ani jejich postavení není nic bližšího známo, dle ústního podání měly být přivezeny z Nového Jičína. Jsou jednoduché s 8 rejstříky původně na šlapací pohon. V roce 1900 byly vyčištěny a naladěny. V roce 1924 však byly ve špatném stavu, kdy trpěly především vlhkostí kostela, a tak byly v tomto roce opraveny Vincencem Gardavským, varhanářem z Kroměříže. Byla na nich pořízena nová klávesnice, odstraněna lomená oktáva, byly opraveny měchy a varhany vyčištěny a vyladěny. V roce 1970 byly varhany opět ve velmi špatném stavu, a jelikož si farnost nemohla dovolit jejich nákladnou opravu či pořízení nových píšťalových varhan, byly zakoupeny elektrofonické varhany za 24 tisíc korun. V letech 2008 – 2009 se uskutečnila opět generální oprava varhan, kterou provedl varhanář Dušan Černoch z Přerova, ale v současnosti jsou varhany opět ve špatném stavu.
V roce 1973 byla natřena střecha kostela i sanktusníková věžka – dvojí červený nátěr Izokrytem a v roce 1974 byla dvěma horolezci z Gottwaldova natřena i střecha věže – trojitý nátěr, základní suříková barva a dva nátěry červenou syntetickou barvou. V roce 1976 byla zhotovena nová fasáda kostela. Stará omítka byla oklepána a nahozena nová, do které byla přidána barva – okr, takže kostel dostal barvu přírodního pískovce. Po vyschnutí byly omítky postříkány ochranným nátěrem Lukofobem. Inženýrka z památkové péče z Brna, která přijela na Rusavu, se o barvě nové omítky vyjádřila pochvalně. Předchozí omítky rusavského kostela byly vždy celé bílé. Cementový vlhký a místy špinavý sokl kostela byl okopán a po rozhodnutí místního administrátora P. Zdeňka Bordovského byl vyspárován, cihly byly nahrazeny kameny a ponechán obnažen, aby stěny kostela, které trpěly častou vlhkostí, mohly lépe „dýchat“. V roce 1979 byly zhotoveny nové okenice na věži kostela. V roce 1988 a poté opět v roce 2008 byly natřeny střechy věže i lodi kostela se sanktusníkovou věžkou, opětovně červenou barvou. V roce 2002 byl interiér kostela nově vymalován.
ZVONY: V sanktusníkové věžce nad presbytářem je umístěn menší zvon o váze 14 kg. Zvon je ve věžce od zbudování kostela v roce 1779, je bez nápisu a jeho původ není znám.
Druhý zvon pocházel z roku 1779 a byl zhotoven pro poutní chrám na Svatém Hostýně. Po zrušení hostýnského chrámu v roce 1787 byl převezen na Rusavu a umístěn ve velké věži kostela Povýšení sv. Kříže. Zvon vážil 50 kg a na jeho plášti byl obraz sv. Rodiny a sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1779 a nápisem: „Ježíš, Maria, Josef a sv. Jene Nep. stůjte při nás v životě i smrti.“
V roce 1864 byl pro rusavský kostel pořízen u olomouckého zvonaře Wolfganga Strauba větší třetí zvon sv. Cyrila a Metoděje. Vážil 168 kg, měl tón D a na jeho plášti byl obraz sv. Cyrila a Metoděje a nápis: „Bože skrze Marii ať mé zvonění – hne se k pravému se Tobě klanění.“ „Za času p. faráře Rusavského Jana Doliny lity od Wolfganga Straube v Olomouci l. P. 1864.“
Zvon z roku 1779, převezený na Rusavu z Hostýna v roce 1787, pukl a v roce 1893 za faráře Jana Blažeje byl místo něj pořízen nový zvon u zvonaře Petra Hilzera z Moravského Města u Vídně. Při té příležitosti mu byl prodán puklý zvon za 40 zlatých a 40 x. Nový zvon o váze 407 kg měl tón H a na jeho plášti byl vyobrazen rovněž reliéf Svaté rodiny a sv. Jana Nepomuckého se shodným nápisem jako na puklém zvonu: „Ježíš, Maria, Josef a sv. Jene Nep. stůjte při nás v životě i smrti“ a dalšími nápisy: „1893“. „Fuxa a sub. A. R. D. Ioańe Blažej parocho“. „Peter Hilzer kk. Hofglockengiesler in Wiener Neustadt 1893“. Zvon stál 476 zlatých 30 x. a částkou 460 zlatých na něj přispěla paní Veronika Fuxová ze Hřebetic. Zbytek byl doplacen z peněz za odprodaný starý puklý zvon. Nový zvon byl posvěcen P. Mendou z Nového Města u Vídně a dne 16. prosince 1893 slavnostně vytažen na věž rusavského kostela.
Dne 19. dubna 1917, v době probíhající první světové války, byl zvon sv. Jana Nepomuckého a Svaté Rodiny z roku 1893 zrekvírován pro válečné účely rakouskou válečnou správou za obnos 1.144,- K a dne 1. srpna téhož roku i zvon sv. Cyril a Metoděj z roku 1864 za náhradu 624,- K. V rusavském kostele tak jen malý zvon o váze 14 kg v sanktusníkové věžce.
V roce 1926 věnoval farník a velký dobrodinec rusavského kostela pan Čačala z Chomýže dar 1.500,- Kčs na pořízení nového zvonu. Přidali se místní farníci, kteří přispívali dle svých možností. Většími obnosy na pořízení zvonu přispěli hrabě Seilern částkou 500,- Kčs a zlínský továrník Baťa částkou 200,- Kčs.
Nové zvony byly pořízeny v roce 1927. Zvon sv. Cyril a Metoděj o váze 250 kg zhotovený zvonařem panem Manouškem z Brna byl dovezen na Rusavu 20. června a v neděli 3. července 1927 byl za veliké slavnosti posvěcen arciknězem Janem Hiklem z Holešova a vytažen na věž. Farnost toužila pořídit ještě jeden zvon, avšak chyběly finanční prostředky. Našel se však dobrodinec v osobě pána Arnošta barona Loudona z Bystřice pod Hostýnem, který na pořízení druhého zvonu věnoval úctyhodný obnos ve výši 3.000,- Kčs. Zvon sv. Václava a Ludmily o váze 150 kg byl objednán u zvonařské firmy p. Oktáva Wintera z Chomutova. Objednávka byla utajena místním farníkům a vše bylo sděleno jako překvapení až krátce před dodáním zvonu. Zvon byl na Rusavu přivezen 21. prosince 1927 a jeho svěcení a vytažení na věž proběhlo kvůli adventní době bez ostentativních slavností, ale za velké účasti věřících. Světitelem zvonu byl P. Vincenc Pernička, superior řádu Tovaryšstva Ježíšova ze Svatého Hostýna.
V inventáři kostela z let 1932 – 1937 je uveden ve velké věži ještě jeden malý zvon o váze asi 5 kg, tzv. „umíráček“. O jeho původu ani době jeho pořízení není nic zaznamenáno.
Dne 12. dubna 1942 v první neděli velikonoční po sv. požehnání se oba rusavské zvony, sv. Cyril a Metoděj a sv. Václav a Ludmila pořízené v roce 1927, rozezněly naposledy, neboť následně byly zrekvírovány Německou říší pro válečné účely. Sundané zvony byly složeny v kostele u hlavních dveří a v úterý 14. dubna odvezeny do zámku v Bystřici pod Hostýnem. Na věži rusavského kostela tak zůstal pouze malý zvon umíráček ve velké věži a 14 kg zvon v sanktusníkové věžce.
Ke konci roku 1972 byly pro kostel sv. Bartoloměje v Bílavsku v Apoldě v tehdejší NDR objednány dva nové zvony. Menší z nich však neladil s ostatními dvěma bílavskými zvony a tak měl být přelit. Administrátor bílavské farnosti P. Zdeněk Bordovský, který zpravoval excurrendo i farnost rusavskou, však rozhodl, že bílavská farnost nechá pro bílavský kostel ulít zcela nový zvon a ten menší „neladící“ zvon bude pořízen pro kostel Povýšení sv. Kříže na Rusavě. Zvon byl přivezen do Bílavska 3. srpna 1973 a uložen k dvěma bílavskými zvonům, které byly dovezeny dříve, v tamní ještě nedokončené obřadní síni. Rusavská farnost však tehdejšími komunistickými úřady nedostala povolení k svěcení zvonu na Rusavě, a tak bylo rozhodnuto, že zvon bude posvěcen v Bílavsku spolu s dvěma novými bílavskými zvony v neděli 26. srpna, na bílavské hody. Farnost v Bílavsku totiž povolení ke svěcení zvonů obdržela, ale slavnost se musela odehrát pouze v kostele a před ním, bez průvodu a dalších vnějších oslav. Světitelem zvonů byl ThDr. František Dvorník, papežský prelát, řádný profesor na harvardské universitě ve Washingtonu – rodák z Chomýže – spolu s holešovským děkanem Františkem Alexem, P. Zdražilem, důchodcem v Bystřici pod Hostýnem a administrátorem bílavským P. Zdeňkem Bordovským. Odpoledne po slavnosti byl rusavský zvon odvezen traktorem na Rusavu a uložen v předsíni kostela. Dne 29. srpna byl pak bez jakýchkoliv slavností vytažen traktorem za pomoci navijáku na věž. Poprvé se s ním zvonilo 16. září v neděli na rusavské hody. Zvon nese nápis: „Apolda – Bílavsko – 1972. Ave Maria“. Ladění des. Stál 22.393,- Kč a byl zaplacen ze sbírek rusavských farníků. Kolaudace byla provedena pouze v Apoldě. Na Rusavě již nebyla vykonána, jelikož kolaudátor p. Jaroslav Dobrodínský před příjezdem na Rusavu zemřel. Proto kolaudační listina tohoto zvonu není.
Od konce srpna roku 1973 jsou tedy na rusavském kostele tři zvony: 14 kg těžký zvon v sanktusníkové věžce nad presbytářem a ve velké věži malý zvon tzv. „umíráček“ o váze asi 5 kg a větší zvon z roku 1972. Zpracoval Pavel Hrudík