Kostel sv. Václava
Obec Loukov leží pod severozápadním svahem Kelčského Javorníku, nejvyšší hory Hostýnských vrchů, v okrese Kroměříž a je považována za součást oblasti zvané Záhoří. Od roku 1976 tvoří místní část Loukova 1 km severně vzdálená obec Libosváry. Římskokatolická farnost Loukov náleží do děkanátu Holešov a tvoří ji obce: Loukov s místní částí Libosváry, Mrlínek a Příkazy – sídelní jednotka obce Osíčko.
Loukov se poprvé připomíná roku 1348 a od roku 1368 náležel téměř nepřetržitě až do zrušení patrimoniální správy k panství v Bystřici pod Hostýnem. Kostel sv. Václava stojí na mírném návrší na severozápadním okraji obce obklopen hřbitovem. Loď kostela pochází zřejmě z poloviny 17. století, roku 1679 byla postavena věž a v roce 1771 přistavěn presbytář s novou sakristií. V roce 1817 byl kostel stavebně upraven, kdy měla být zvýšena věž, zvýšeno obvodové zdivo lodi s presbytářem a vše nově zaklenuto, byla upravena okna a vestavěna hudební kruchta. Poprvé je existence farnosti (a tedy i kostela) v Loukově v písemných pramenech zachycena až k roku 1555 (při prodeji bystřického panství Burianem Žabkou z Limberka Přemkovi z Víckova), ale farnost v Loukově existovala zcela jistě mnohem dříve, snad již v roce 1348, kdy se obec poprvé připomíná v písemných pramenech. Napovídá tomu i patrocinium kostela, neboť sv. Václavovi byly kostely zasvěcovány již od 11. století. Roku 1447 koupil bystřické panství od Voka ze Sovince Jan mladší Zub z Moravan a Landštejna. Páni z Moravan, jedna z větví jihočeského rodu pánů z Landštejna pocházejícího z rozrodu Vítkovců, náleželi k horlivým stoupencům husitů a je dosti pravděpodobné, že za vlády tohoto rodu byly dosud katolické fary na bystřickém panství osazovány husitskými kněžími. Doklady o tom však nemáme.
V polovině 16. století se v českých zemích rozšířilo protestanství, ke kterému se přihlásila i většina šlechty. Ta na svých panstvích obsazovala doposud katolické fary především luterskými kněžími. Přemek z Víckova (†1561), podkomoří markrabství moravského, majitel bystřického panství v letech 1555 – 1561, i jeho synovec rovněž Přemek z Víckova (†1584), který za svého života vykonal pouť do Jerusalema, kde byl podle zvyklostí pasován na rytíře božího hrobu, majitel bystřického panství v letech 1561 – 1584, byli katolíci a bystřická fara byla obsazena katolickými faráři. Teprve další příslušník rodu pánů z Víckova a od roku 1584 držitel bystřického panství, Vilém, byl protestant a katolické faráře nahradil luterskými kněžími (jako první je v Bystřici doložen k roku 1593 Tobiáš Závorka). V 16. století zanikla v Loukově katolická duchovní správa a byla zřejmě nahrazena luterským knězem. V loukovské farní kronice se píše, že katolická duchovní správa zanikla asi okolo roku 1560, což se však nezdá být pravděpodobné, neboť majitelé bystřického panství, kteří také disponovali patronátním právem k loukovskému kostelu, byli až do roku 1584 katolíci. Navíc zápis v kronice pochází až z druhé poloviny 19. století a není zřejmé, z jakého pramene pisatel čerpal. Jediná zpráva o nekatolickém faráři působícím v Loukově pochází z Děkanské kroniky holešovské, ve které se uvádí, že k roku 1590 se v Prusinovicích (jejich majiteli byli rovněž páni z Víckova) připomíná nekatolický farář, jistý Petr, který pastoroval také Loukov.
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nastala v českých zemích rekatolizace a fary byly navráceny katolické duchovní správě. Pro tehdejší nedostatek katolických kněží byla spousta menších farností řízena z okolních farností exkurendo. To byl případ i Loukova, jehož duchovní správa připadla pod farnost v Bystřici pod Hostýnem. Prvním bystřickým, a tedy i loukovským, farářem byl od roku 1623 jistý Marek Holosaurius. V roce 1633 byl na bystřickou faru investován farář Moyses Aron Zemelka, který ve zprávě o stavu bystřické farnosti napsal že: „v jeho farnosti byl výborný farní kostel sv. Jiljí v Bystřici, filiální chrám sv. Václava v Loukově a starobylý nevysvěcený kostel P. Marie na hoře Hostýně“. Kostel sv. Václava v Loukově však, i když byl spravován z Bystřice, nebyl bystřickým filiálním, neboť jeho duchovní správci se psali jako „faráři Bystřičtí a Loukovští“, jak to dokládá i nápis na pamětní desce na věži nad hlavním vstupem do kostela z roku 1679. Na žádost majitele bystřického panství napsané v roce 1648 olomoucké konsistoři byla správa loukovské farnosti přidělena k Holešovu, neboť bystřický farář ji nebyl schopen spravovat a loukovská farní budova byla zcela zničena. U Holešova však nezůstala dlouho a opět byla připojena k Bystřici. O podobě tehdejšího loukovského kostela nejsou žádné zprávy. Ve farní kronice, psané však až v druhé polovině 19. století, se píše, že: „Původní kostel byl menší než současný, pravděpodobně sv. Václavu zasvěcený, neměl nynější presbytář, věž, ani sakristii, neboť vše to, i sklepená pavlač uvnitř, bylo později přistavěno. Kostel byl již konsekrován (tj. vysvěcen) biskupem, neboť až podnes leží před hlavním vchodem do kostela velký kámen, jenž na dolejší straně nese důlky a kříže, znaky konsekrace a o němž staří lidé vypravovali, že to byl kámen oltářní ve starém kostele až do roku 1771“. Výstavba lodi současného kostela je kladena někdy do poloviny 17. století. Jednalo se zřejmě o jednoduchou bezvěžovou stavbu, neboť věž byla přistavěna nákladem tehdejšího bystřického a loukovského faráře Tobiáše Schwacha v roce 1679, jak to dokládá kamenná pamětní deska na věži nad hlavním vstupem do kostela. Po roce 1748, kdy byl na nedalekém Svatém Hostýně konsekrován nový poutní kostel, byli u něj ustanoveni dva kněží, kteří v zimním období kdy se nekonaly poutě chodívali kromě bystřických farářů sloužit bohoslužby i do Loukova.
Dne 13. května 1755 vykonal olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer z Troyersteinu v Loukově generální vizitaci, při které si loukovští farníci, především občané Vítonic, stěžovali na vzdálenou a obtížnou cestu na bohoslužby do kostela v Bystřici a poprosili jej o pomoc. Biskup jejich stížnosti uznal a požádal majitele bystřického panství Františka Antonína hraběte z Rottalu, aby vystavěl v Loukově obydlí alespoň pro expozitu nebo kaplana. Faráři bystřickému pak nařídil, aby nastávajícího kaplana expozitu v Loukově opatřil potřebnou živností ze své prebendy. Hrabě Rottal ještě téhož roku zahájil stavbu kaplanky, budovy, která dodnes slouží jako fara. Stavba započala na farním pozemku v létě 1755 a za rok, dne 16. července 1756, nastoupil nový duchovní správce jako kaplan expozita P. Jan Zink, dosavadní kaplan v Bystřici, a rokem 1756 také začínají nové samostatné matriky pro loukovskou farnost, oddělené od Bystřice. Obnovená duchovní správa v Loukově zahrnovala obce Loukov, Libosváry (od roku 1976 místní část Loukova), Mrlínek, Příkazy (od roku 1951 místní část obce Osíčko, od roku 1982 pouze základní sídelní jednotka s katastrálním územím) a Vítonice (od roku 1900 samostatná farnost). Kaplan Jan Zink (i jeho nástupci) jako expozita působil pod dohledem a jurisdikcí faráře bystřického. V roce 1771 byl loukovský kostel zvětšen přistavěním presbytáře s novou sakristií. V roce 1784 se stal loukovský kaplan expozita samostatným, ve svém úřadování neodvislým od fary bystřické, tzv. lokalistou, ale živnost stále přijímal z fary bystřické. V roce 1817 byl kostel stavebně upraven, kdy měla být zvýšena věž, bylo zvýšeno obvodové zdivo lodi s presbytářem, vše nově zaklenuto, byla upravena okna a vestavěna hudební kruchta. Teprve dvorním dekretem ze 7. března 1843 byla loukovská lokálie povýšena na farnost a místní duchovní správce se stal farářem, ale jeho plat hrazený částečně i nadále z bystřické fary a částečně z Náboženského fondu se nezměnil. S výjimkou let 1962 – 64, kdy byla farnost spravována exkurendo P. Janem Janýškou z Vítonic, byla loukovská fara obsazena vlastním knězem až do roku 2000; od té doby je loukovská farnost spravována exkurendo z okolních farností (2000 – 2020 ze Všechovic, od roku 2020 z Bystřice pod Hostýnem).
Farní kostel sv. Václava v Loukově má podobu orientované podélné jednolodní stavby s projmutě odsazeným půlkruhově ukončeným presbytářem, k němuž na jižní straně přiléhá čtyřboká sakristie s předsíní. Před západní vstupní průčelí obdélné lodi předstupuje hranolová věž, v koutě při severní zdi věže je schodišťový válec. Věž je zakončená nízkou čtyřbokou mansardovou střechou, loď s presbytářem kryje střecha sedlová, v závěru presbytáře zvalbená, sakristii střecha pultová. Nad presbytářem je sanktusníková věžka. Krytinu všech střech tvoří červeně natřený plech (do let 1963 – 64 břidlice). Hladké bílé fasády jsou prolomeny menšími obdélnými okny se segmentovým záklenkem. Na věži nad hlavním vstupem je osazena kamenná deska s rytým nápisem informujícím o stavbě věže:
Nákladem kněze Tobiasse
Ծhvacha Rodiče frysstackého
faráře Bastřick. a Lukowského 30. let
pořád: a též pomocy díla ruku farníku
zdeyssíchpostawena gest Wěže
tato A. 1679. Modlite za ňe
Hlavní vstup do kostela půlkruhově zaklenutým portálem s kamenným ostěním, podvěží zaklenuto valeně se styčnými výsečemi. Boční pravoúhlý portál s kamenným ostěním v jižní zdi lodi (pravděpodobně původní vstup do staré sakristie, před postavením presbytáře s novou sakristií v roce 1771). Loď se zaoblenými kouty je zaklenuta plackami mezi pasy; ty dosedají (stejně jako v presbytáři) na přízední polopilíře s římsovými hlavicemi. V západní části lodi je hudební kruchta, podklenutá značně stlačenými plackami mezi pasy. Zvlněný parapet kruchty spočívá na pilířových arkádách. Presbytář je zaklenut valeně s výsečemi mezi pasy. Sakristie je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi. Výška věže kostela je 24 m, vnitřní délka kostela je 30, 40 m, šířka 7, 90 m. Dlažba z drobných šamotových dlaždiček byla položena v roce 1904. Pod celým prostorem presbytáře se nachází rozměrná prázdná v současnosti nepřístupná krypta.
Zařízení kostela je historicko-eklektického charakteru a pochází převážně z 2. poloviny 19. století. Původně měl kostel dva oltáře, hlavní zasvěcený sv. Václavu a boční sv. Notburgy na epištolní straně. V roce 1852 byl na náklad jedné dobroditelky zbudován druhý boční oltář sv. Anny na protější evangelijní straně a obrazy Křížové cesty. Zřejmě mezi lety 1870 – 74 bylo zasvěcení oltáře sv. Notburgy změněno na sv. Jana Nepomuckého. Retabulum hlavního oltáře s dvojicemi drobných sloupků s kompozitními hlavicemi po stranách, půlkruhově zaklenuté s Božím okem na vrcholu, zhotovil z dubového dřeva v roce 1893 řezbář Antonín Čuba z Přerova. V roce 1912 byl obraz sv. Václava v retabulu hlavního oltáře nahrazen novým obrazem téhož světce, který zhotovil známý bystřický malíř Jan Ježek. V současnosti je však v retabulu vsazen obraz sv. Václava, který je ve spodní části signován: „Maloval Tomáš Duroň, 1912.“ Tento obraz byl patrně namalován z druhé strany obrazu sv. Václava Jana Ježka. Dle starých fotografií z 60. let v kostele skutečně visel obraz malovaný Janem Ježkem (kůň se sv. Václavem je orientován na druhou stranu) a někdy při úpravě či výmalbě kostela, patrně v 60. letech, byl obraz otočen, aniž by o tom byla zmínka ve farní kronice či jinde, a nadále se uvádí že v kostele visí obraz od Jana Ježka. Také je poněkud záhadou, proč v roce 1912, tedy ve stejném roce, kdy Jan Ježek zhotovil nový obraz sv. Václava, byl namalován (patrně na druhou stranu obrazu) obraz sv. Václava také (jinak neznámým malířem) Tomášem Duroněm. Po stranách retabula hlavního oltáře jsou na polopilířích na konzolách dřevěné vyřezávané bíle štafírované sochy sv. Cyrila a Metoděje. V roce 1981 byl dle liturgických reforem II. vatikánského koncilu pořízen dřevěný obětní stůl. Stolařské práce provedl pan Vičar z Osíčka, vedoucí Stavbytu v Bystřici pod Hostýnem, zlatnické práce Arnošt Musil a řezbářské práce Eduard Zicháček, oba z Bystřice pod Hostýnem.
Nový boční dřevěný retabulový oltář sv. Jana Nepomuckého v mělké nice ve stěně na epištolní straně, architektonicky shodný s hlavním oltářem, byl zhotoven v roce 1894 rovněž Antonínem Čubou. Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého namaloval brněnský malíř Josef Ladislav Šichan, podle starého obrazu, který visel v síni loukovské fary. V roce 1912 byl oltář opraven a pozlacen a v roce 1942 byl původní obraz sv. Jana Nepomuckého od J. L. Šichana nahrazen novým, zhotoveným J. Ježkem. Na oltáři je postavena dřevěná polychromovaná socha Božského Srdce Páně, která byla zakoupena v roce 1900. Protější boční oltář sv. Anny v mělké nice ve stěně na evangelijní straně byl zhotoven A. Čubou v roce 1896. V roce 1912 byl oltář opraven a pozlacen a v roce 1942 byl původní obraz sv. Anny od neuvedeného autora nahrazen novým, zhotoveným J. Ježkem. Na oltáři je postavena dřevěná polychromovaná socha Panny Marie Lurdské, pořízená v roce 1896.
Kamennou křtitelnici pořídil pro loukovský kostel bystřický a loukovský farář Moyses Aron Zemelka v roce 1633. Křtitelnice nese rytý nápis: „L. P. 1637 kněz Mojžíš Zemelka far. Bystřický“. V roce 1942 byla křtitelnice obnovena a v roce 1949 byla její cínová mísa darována na nové zvony a nahrazena novou mosaznou. Dřevěná kazatelna zdobená obrazy čtyř evangelistů malovanými na plechu byla pořízena nákladem loukovských farníků již v roce 1850. V roce 1896 byla opatřena soškou Dobrého Pastýře na stříšce. V lodi kostela na polopilířích jsou na konzolách umístěny dřevěné polychromované sochy sv. Františka z Assisi na epištolní straně a Piety na evangelijní straně, obě pořízené v 1912 a na pilířích hudební kruchty litinová polychromovaná socha sv. Antonína Paduánského a sádrová polychromovaná socha sv. Josefa, obě z roku 1909. Obrazy Křížové cesty byly pořízeny na náklady jedné dobroditelky z Loukova v roce 1852. V roce 1904 byly opraveny a nově posvěceny. V roce 1942 při velké renovaci kostela byly opraveny (či přemalovány?) J. Ježkem. Na polopilíři u křtitelnice je volně zavěšen obraz Křtu Páně, v předsíni kostela jsou na stěnách volně zavěšeny obrazy sv. Valentina a sv. Vendelína. Autorem všech tří obrazů je A. Matyáš, samouk z Loukova. V presbytáři nad vstupem do sakristie je nástěnná malba Panny Marie Hostýnské, kterou v roce 1942 zhotovil bystřický malíř Jan Ježek (malba nahradila starší malbu téhož námětu od bystřického malíře Žurka z roku 1906).
V lodi kostela je celkem 20 lavic z dubového dřeva pořízených v roce 1953, jelikož předchozí lavice z měkkého dřeva natřené žlutou fermeží byly „…velmi chatrné a mnohokráte dřevěnými latami sbíjené“. Nové lavice byly zhotoveny v dílně Antonína Doležela, podnik Dřevospol, v Osíčku, vedoucím Františkem Zicháčkem z Osíčka a Františkem Vičarem z Příkaz (v inventáři kostela z roku 1959 je uvedeno, že práci provedli František Vičar a František Vaculík z Příkaz). Jak je dále poznamenáno: „Opravdu jsou velmi zdařile provedeny a mnoho farních úřadů už si bralo vzor“. Varhany byly postaveny ke konci roku 1902 panem Matějem Strmiskem, varhanářem z Uherského Hradiště. V průběhu let byly několikrát opravovány. V roce 1963 byl k varhanám pořízen elektrický pohon. V roce 1937 bylo v kostele zavedeno elektrické osvětlení, v roce 1968 rozhlasové zařízení a v roce 1972 elektrické vytápění, kdy bylo instalováno pět kusů akumulačních kamen.
Za dobu své existence prošel loukovský kostel četnými opravami. Na podzim roku 1893 byl interiér kostela nově vymalován fermežovými barvami. Nad vstupem do sakristie byl namalován obraz Panny Marie Svatohostýnské (ze zápisu však není zřejmé, zda tam již předtím byl starší obraz, který byl pouze obnoven či nově namalován, nebo vznikla úplně nová malba) a na stropě „některá vyobrazení“. V roce 1905 byl celý kostel vymalován zelenavou olejovou barvou, ale již rok nato, v roce 1906, byl znovu vymalován, světlejší a vkusnější barvou. Obraz Panny Marie Svatohostýnské nad vstupem do sakristie byl částečně přemalován a obnoven. Malbu provedli bystřičtí malíři, a to pan Žurek malbu figurální a pan Olivík malbu dekorativní. V roce 1907 byly obnoveny fasády kostela firmou zednického mistra P. Bednaříka z Bystřice pod Hostýnem. Na podzim roku 1912 byl interiér kostela nově vymalován. Na podzim roku 1913 byla v kostele pořízena nová okna s železnými rámy. V březnu roku 1914 byly na věž kostela zakoupeny věžní hodiny s třemi ciferníky. V roce 1937 byly fasády celého kostela osekány až do kamene, kostel byl nově omítnut a nastříkán. Byla přistavěna předsíň před sakristií a byl také pořízen čtvrtý ciferník hodin na věž kostela hodinářem Josefem Karlem z Bystřice pod Hostýnem. V roce 1938 byla vymalována předsíň kostela a sakristie s předsíní panem Strnadelem, malířem z Příkaz. V roce 1942 byly vnitřní omítky kostela osekány až na cihly, nově omítnuty a zalíčeny. Malbu provedl malíř Jan Ježek z Bystřice pod Hostýnem, který nad vchodem do sakristie namaloval nový Panny Marie Hostýnské. V roce 1951 byly všechny ciferníky věžních hodin nově natřeny, elektricky osvětleny a zaskleny silným sklem. V roce 1953 byla opravena věž kostela, střecha kostela a byly pořízeny nové hlavní dveře, boční dveře a dveře do sakristie. Z dubového dřeva je zhotovil stolař Antonín Doležel z Příkaz. Byla také nově vymalována olejovou barvou zádní část kostela pod kůrem, schodiště na kůr a sakristie s předsíní. V roce 1956 pak byla olejovou barvou vymalována předsíň kostela, loď i presbytář a byla natřena okna. V letech 1963 – 64 byla vyměněna na kostele i faře střešní krytina, kdy již dožilou břidlici nahradil pozinkovaný plech. Zároveň byla také nově omítnuta věž kostela. V dubnu roku 1966 započala vnější oprava kostela, při které byl celý kostel důkladně očesán ocelovými kartáči a byla zhotovena nová fasáda. Byl také proveden konservační nátěr plechové střechy, byla pořízena nová měděná báňna věži a bylo povedeno nové vedení hromosvodů a natřeny okapové roury. V roce 1973 byl proveden druhý nátěr střešní krytiny Plumbinolem, který uskutečnili horolezci z Brna. V únoru roku 1974 se přikročilo ke generální opravě fasády kostela. Stará zcela zvětralá omítka na věži byla celá odstraněna a nahrazena novou vápennou omítkou. Ostatní místy špatná omítka na kostele byla oklepána a nahrazena novou. Oprava fasády trvala od února do srpna. V roce 1975 byl nově vymalován interiér kostela. Malbu se zachováním předchozí ornamentiky provedli malíři ze Šilheřovic nedaleko Hatě na Opavsku. V roce 1981 byla opět natřena střešní krytina a uskutečnila se generální oprava věžních hodin, která byla dokončena v roce 1982. V roce 1983 zhotovil pan Vičar z Příkaz nové dubové okenice na věži kostela. V roce 1998 byla zdvojena všechna kostelní okna. V roce 1999 byla opravena střecha kostela, při které bylo vyměněno 13 krovů. Vroce 2007 byly pořízeny nové hodiny na věž kostela od firmy Elektrozvon Jiří Kopečný z Olomouce a byly zhotoveny nové venkovní dveře do sakristie panem Kuchařem z Ústí (u Hranic). V roce 2010 byla získána dotace ze Státního zemědělského a intervenčního fondu (SZIF) na odvlhčení a vysušení kostela a na nové vytápění. Práce byly ukončeny v roce 2017 zhotovením nové omítky.
ZVONY: Nejstarší zpráva o zvonech v loukovském kostele sv. Václava pochází z 2. poloviny 19. století, kdy se v Matrice holešovského děkanátu uvádí, že kostel sv. Václava v Loukově měl k roku 1672 dva zvony. V roce 1850 opatřili loukovští farníci 3 nové malé zvony, „na jejich náklad přelité a zesílené“. Za I. světové války v roce 1918 byly dva zvony z loukovského kostela odebrány pro válečné účely. V roce 1923 byly pořízeny nové dva zvony – „sv. Václav“ a „Maria“, které byly posvěceny dne 16. prosince 1923. Ty však byly spolu se starším zvonem „Umíráčkem“ za II. světové války na jaře 1942 zkonfiskovány pro válečné účely. „Jelikož je žádný z občanů nechtěl odvézt, odvezli je do Bystřice Loukovem projíždějící komedianti“. Ponechán byl pouze jeden malý zvon v sanktusníkové věžce nad presbytářem.
V roce 1943 byl zakoupen v Přerově u pana Krátkého náhradní zvon, který měl „…hlas nepříjemný“. Ten byl v roce 1949 sundán a nahrazen třemi novými zvony ulitými ve firmě Manoušek v České u Brna. Největší zvon Sv. Václav má průměr 965 mm a váží 492 kg. Druhý zvon Sv. Josef má průměr 750 mm a váží 241 kg a třetí zvon Sv. Anna má průměr 610 mm a váží 150 kg. Zvony byly slavnostně posvěceny 4. prosince 1949 olomouckým světícím biskupem Dr. Stanislavem Zelou. V květnu 1950 pukl malý starý zvon „Sanktus“ umístěný v sanktusníkové věžce nad presbytářem. Poškozený zvon byl zaslán do České u Brna k přelití a dne 29. června 1951 byl posvěcen P. Aloisem Řezníčkem, farářem v sousedním Horním Újezdě nový zvon vážící 16 kg.
Zpracoval Pavel Hrudík