Římskokatolický kněz, jeden z prvních moravských národních buditelů a autor náboženské, etnografické a jazykovědné literatury.
Narodil se 30.6.1759 v Kelči. Po studiu na piaristickém gymnáziu v Lipníku nad Bečvou vystudoval filozofii v Olomouci a teologii v Brně. Dne 7.9.1783 byl v Brně vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působí jako kooperátor v Bystřici pod Hostýnem 1783 - 1789. V r. 1789 byl z důvodu nemoci přeložen do Vídně, kde mu císař Josef II. přislíbil méně namáhavé místo. Od r. 1789 působí jako domácí kaplan v rodině nadlesního Müllera ve Vídni. Pak se krátce stává kaplanem v Mistelbachu v Dolních Rakousích. Jeho zdraví však nebylo dobré, a proto odešel r. 1795 na předčasný odpočinek. Usadil se jako deficient v Brně, kde se stává duchovním správcem brněnské trestnice a překladatelem úředních listů a spisů při moravskoslezském guberniu. Od 1.7.1819 se stává farářem v Obřanech u Brna, kde působí do své smrti. Zemřel 28.6.1839. Pohřben byl 1.7.1839 na hřbitově v Obřanech u Brna u kostela sv. Václava.
Byl autorem knih Kostelní písně duchovní (rok vydání 1788), 2. vydání z roku 1801 s názvem: Ouplná kníha duchovních písní katolických, od 3. vydání s názvem Katolický kancionál (r. 1805), Můza moravská (1813, spolu s dr. Josefem Galašem) a Ortografia aneb pravidla pravopisebnosti moravskoslezské řeči (1820).
Vzorem při tvorbě kancionálu mu byl Teresiánský kancionál vídeňský, vhodné písně přejímal z kancionálů starších, později z normálních písní pražských, překládal z němčiny, ale podle sebe,buď verše nebo smysl upravoval. Kniha vyhovovala době a potřebám, byla několikrát dotiskována a autorem rozšiřována.