Narozen Jevíčko 21.1.1871, kněžské svěcení v olomoucké katedrále 5.7.1893, světitel olomoucký arcibiskup Prof. ThDr. Theodor Kohn, kaplan Bystřice pod Hostýnem 21.9.1893 - 10.3.1898, kooperátor Olomouc sv. Mořic 11.3.1898 - 7.2.1900, osobní kaplan a katecheta v Ústavu hraběte Pottinga v Olomouci 8.2.1900 - 16.4.1901, II. kaplan Olomouc sv. Mořic a katecheta v Ústavu hraběte Pottinga v Olomouci 17.4.1901 - 17.5.1903, I. kaplan Olomouc sv. Mořic 18.5.1903 - 27.5.1906, farář Bystřice pod Hostýnem 28.5.1906 - 7.8.1946, administrátor děkanátu Holešov od 1.5.1942, dne 4.5.1944 jmenován arciknězem holešovským, zemřel v nemocnici v Kroměříži 7.8.1946, pohřben 10.8.1946 na hřbitově u hlavního kříže v Bystřici pod Hostýnem.
Po vysvěcení na kněze roku 1893 působil v Bystřici pod Hostýnem až do roku 1898. Byl horlivý v kostele, ve škole, pracoval i v místním spolku katolických tovaryšů, kde byl po dobu svého působení v Bystřici předsedou. Pak byl přeložen do Olomouce, do farnosti sv. Mořice v Olomouci a na přání bystřických farníků, do jejichž srdcí se zapsal a nikdy na něho nezapomněli, byl ustanoven roku 1906 bystřickým farářem.
Svou činnost zde začal v době poněkud neklidné. Byla to doba, kdy se mezi dělnictvem šířila nauka materialistického socializmu, jezdili sem přednášet protináboženští řečníci. Kněz se stal terčem útoků a domnělé nebo skutečné chyby byly zveličovány a sloužily jako nástroj k agitaci. Faráře Worla tato skutečnost neodradila, neboť se řídil slovy apoštola Pavla k představeným křesťanských obcí: „Buď pro věřící vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. Dej pozor na sebe i na to, co učíš. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače“. (1 Tim. 4, 12).
Farář Worel byl vítaným společníkem, dovedl jemně a neurážlivě odmítnout útoky na církev i nevhodné vměšování různých odpůrců. Jednal vždy přívětivě, ale svým zásadním postojem ukazoval pravý výraz svého kněžského i katolického sebevědomí. Byl příkladem, dobrým rádcem i přítelem svých kaplanů. Imponoval svou sebekázní, přesností, dochvilností a střídmostí ve všem. Byl znalcem umění a milovníkem dobré knihy. Jeho cenná knihovna toho byla dokladem. Kromě teologie vystudoval také hudební vědy, hru na klavír i varhany. Měl proto vysoké požadavky na úroveň hudby na kůru.
V duchovní správě bylo jeho největší snahou a přáním mít ve své farnosti zbožné a uvědomělé farníky. O to se snažil nejen svými promluvami a kázáním, ale také vzdělávacími přednáškami ve spolku katolických žen a dívek, v Orlu apod. Staral se hmotnou podporu exercitantů, misie a tridua v Bystřici, pamatoval na Charitu i knihovnu sester sv. Kříže, o jejichž příchod do města se postaral. Zasloužil se o vybudování farní budovy (dnešní Lidová škola umění) a upravil farní zahradu. Se stejnou horlivostí jako pečoval a zušlechťoval duše svých svěřených farníků, staral se také o zvelebení a okrasu bystřického kostela. Za pomoci továrníka Zbořila, barona Loudona a mnohých obětavých farníků, postaral se o vnější úpravu chrámu, nové varhany, nové lavice, zvony, bohoslužebná roucha, o umělecké nástěnné malby Jana Köhlera apod. O Vánocích se radujeme z Valašských jesliček, k nimž dal podnět přítel faráře Worla akademický malíř Fr. Ondrúšek. Podle návrhu arch. Madlmayera je nechala zhotovit paní Ondrúšková. V roce 1940 před Vánocemi ozdobil kostel sochou Panny Marie Lurdské.
Za své zásluhy obdržel od papeže titul Msgre a byl jmenován čestným papežským komořím.
Dne 21.5.1946 sloužil v 7 hodin ráno zádušní mši svatou a po zpěvu "Pater noster" byl jeho hlas náhle zlomen, takže přítmní věřící byli polekáni. Tento zpěv ještě dozpíval. Pak jeho tělo klesá do dřepu, vrchní část těla s hlavou prudkým pádem na stupeň oltářní směrem k sakristii. Prudký náraz hlavy na stupeň byl v celém kostele slyšet. Věřící a kostelníci přispěchali a odnesli v bezvědomí pana arcikněze do farní kanceláře. Dokrtor Karel Flašar injekcí přivedl pana děkana k vědomí, takže mohl ještě přesně říci, kde mši svatou přerušil, aby tak pan kaplan P. Vladimír Valenta, mohl mši svatou dokončit. Jeho nemoc však přes veškerou lékařskou péči doma a v nemocnici kroměřížské se stále zhoršovala, až 7.8.1946 k lítosti všech farníků dotrpěl.
P. Vadimír Worel zemřel v 75 letech, 7. 8. 1946 v kroměřížské nemocnici na slehání srdce a zápal plic. Pohřben byl v 10.8.1946 o 10 hodině za veliké účasti farníků a 96 kněží. Pochovával ho olomoucký generální vikář, prelát Dr. Oldřich Karlík, kázal P. Karel Látal, místoděkan z Kostelce u Holešova. Celkem působil v Bystřici pod Hostýnem 44 let, 7 měsíců a 25 dní. Byl ušlechtilé povahy, jemných způsobů, uměnímilovný, hudebně vzdělaný, v duchovní správě horlivý, ve vyřizování úředních spisů přesný, srdce dobročinného. Není divu, že farníci při jeho skonu bolestně truchlili a vděčně na něho vzpomínali.
Olga Kozlová