Jan 1,29-34

Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: `Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

Pro evangelia, pro Jana Křtitele, pro celou řadu světců je Ježíš bez diskuse postavou jedinečnou s neopakovatelným významem. Křesťan by mohl celkem samozřejmě přitakat, že je to tak i u něho. Nemusí to ale být tak snadné. Je-li Ježíš opravdu tím nejdůležitějším, je-li pro křesťana skutečně „Mistr a Pán“, potom bude křesťan vždy za ním. Menší než on, v mnohém na něho odkázaný. To se mentalitě emancipovaného člověka může příčit. Chce být sám pánem všeho. Velikost Jana Křtitele, který není zdaleka bezvýznamný, ale vždy je tím, kdo je nesrovnatelně menší než Ježíš, nám může dodat odvahy. Lze být velkým s Ježíšem. Bylo by ale trapné chtít být velkým proti Ježíšovi.