Pocházel z Trnavy (dříve Uhry, dnes Sloveská republika). Podle svého vlastního doznání obdržel Zemelka nižší svěcení 8.12.1599 v Bratislavě v kapli sv. Ladislava. Podjáhnem se stal 26.2.1600. Jáhenské svěcení přijal v Trnavě v hlavním kostele sv. Mikuláše 1.4.1600 a 27.5.1600 obdržel kněžské svěcení. Primice slavil 4.6.1600. Jako kněz pak působil v Malželicích u Trnavy. Tam ho zastihlo velké pronásledování katolického kléru, souvisejícího s povstáním Bočkajovým. Díky tomuto pronásledování se v r. 1605 dostal na Moravu. Z Uher se odebral přímo do Olomouce, a to ne sám, nýbrž spolu s oficiálem a proboštem trnavským Pavlem Almassim, pozdějším biskupem vácovským a též i s jinými kanovníky trnavskými. Ti ho ústně doporučili přízni všeho kléru a písemně dosvědčili, že hodnosti kněžské dosáhl zákonnou cestou. Po utišení bouře vyvolané bočkajovým povstáním, se nevrátil do své vlasti, jak to učinil trnavský oficiál Almassi a ostatní kanovníci, nýbrž zůstal s jejich svolením a doporučením na Moravě, kde mu velký nedostatek katolického kléru poskytoval větší možnosti se uplatnit.
Olomoucký biskup František kardinál z Dietrichsteina posílá Zemelku do duchovní správy, kde vystídal několik far. Nevíme, kde všude působil. Víme, že v letech 1613 - 1616 působil jako farář v Pržně a od r. 1617 na Vsetíně. V r. 1625 je uváděn na faře ve Fryštáku, kde ho 28. prosince zastihla generálví vizitace. Ze zápisu pořízeného během této vizitace se dovídáme také leccos o osobě faráře Zemelky. Komise, která vizitaci prováděla, shledala ho ne zcela dobře vycvičeným v potřebných školních vědomostech. Poslouchal jen gramatiku, to jest nižší střední školu; nebyl také obzvláštním přítelem čistoty a přitom víc lékařem než knězem. Před tím, než se ním stal, byl po sedm měsíců nekatolickým kazatelem. Potom konvertoval a dosáhl od jistého jezuity absoluci. Při nedostatečném školním a teologickém vzdělání se dobře nevyznal v učení katolické víry. Proto, aniž by to věděl, měl mezi svými knihami i knihy nekatolické. Přestože byl však jinak jednoduchý, trpělivý a přítel chudiny, a byl od katolíků chválen, poskytoval visitační komisi naději, že se polepší. Na faře ve Fryštáku setrval do r. 1631. O jeho dalším působišti nevíme.
Na faru v Bystřici pod Hostýnem se dostal po odchodu Marka Holosauria, který byl rovněž jako Zemelka knězem ostřihomské arcidiecéze. Bylo to 13.4.1633, kdy od generálního vikáře a oficiála olomouckého Jana Arnošta Platejse z Platenštejna obdržel investiturní list. Stav bystřické farnosti byl truchlivý. Fara byla vypálena, takže Zemelka musel bydlet ve škole. Inventář kostela velice skromný. Omezoval se na 4 zvony, 3 ornáty, 1 albu, humerál, manupul a štolu, dále na jeden přenosný oltář, dost dlouhý a široký a nedávno posvěcený. Dále cínová nádoba na svaté oleje. V kostele nebylo vlastního kostelního kalicha, stejně jako Agendy Větší a Menší (liturgické knihy). Zemelka byl proto nucen při bohoslužbách užívat vlastního kalicha i svých knih. (z časopisu "Naše Valašsko" z r. 1944)