Nejbližší mše svaté:
Bystřice p.H.: dnes v 17:30
Vítonice: neděle v 10:45
Rusava: ZMĚNA čtvrtek v 17:00

≡▼

Přihlásit se

Kostel sv. Jiljí

Z dob nejstarších

Jednolodní chrám sv. Jiljí na Masarykově náměstí stojí přibližně v místech, kde se již roku 1368 nacházel původní kostel se hřbitovem. V 15. století v jeho sousedství na levém břehu Bystřičky vyrostla  tvrz a roku 1500 přibyla u kostela škola. I když byl v Bystřici založen za městem nový hřbitov (již roku 1545), starý hřbitov sloužil dál, dokonce se pochovávalo i kryptě pod kostelem. V ní byly r. 1584 uloženy ostatky Přemka Prusinovského z Víckova, rytíře Božího jeruzalémského hrobu.

Vnitřním kostelním cechovním řádem bylo přísně předepsáno, kde měly mít cechy své korouhve, svíce a jak se měli jeho členové chovat. Důsledky přírodních katastrof ve městě (1593 povodeň, 1594 požár) napravovali od roku 1613 Václav Bítovský z Bítova s manželkou Bohunkou Prusinovskou z Víckova. O obnově předzámčí svědčí iniciály s letopočtem 1616 nad vstupním portálem zámku a zvon, který roku 1618 darovali kostelu. Za deset let na to by V. Bítovský za svůj protihabsburský odboj a protestantský postoj v Brně popraven a panství bylo roku 1623 postoupeno Lobkovicům.

Prvním pobělohorským farářem se stal Aron Zemelka (1633), který bydlel ve škole, protože fara byla vypálena. Kostel měl tehdy 4 zvony, trojí kněžské oblečení a jedinou štolu.

 

Doba rottalovská - stavba nového kostela

Zásadní zlom v historii kostela je spjat s rodem Rottalů, kteří převzali panství roku 1650 a vlastnili ho 112 let.

Kněz Tobiáš Schwach (1654-1684) zde roku 1660 založil farní matriky, koupil zahradu Včelínek (dnes Včelín, bývalý domov a ateliér malíře Františka Ondrúška), v Dolní ulici zřídil špitál a roku 1680 nechal postavit Boží muka (dnes při silnici vedoucí od hřbitova na Svatý Hostýn).

Poslední můžský potomek Rottalů František Antonín Rottal (1717-1767) nechal v Holešově postavit v kostele tzv. "černou kapli", obnovil chrám Panny Marie na Svatém Hostýně a v Bystřici se roku 1744 zasloužil o postavení nového farního kostela sv. Jiljí v baroknim slohu. Práci zadal holešovskému staviteli a sochaři Tomáši Šturmovi.

Rod Rottalů pocházel ze Štýrska, kde byl uctíván sv. Jiljí. Ten žil na přelomu 7. a 8. století jako poustevník v Provence. Živil se mlékem laně, s níž bývá teké zobrazován. 

 

Jak vypadal nový kostel

V podstatě jako dnes, protože jeho podoba s hlavní věží a malou sanctusovou věžičkou se již nezměnila. Vnitřní klenba kostela ve výšce 24m vytváří dominantu prostoru, který je prosvětlen osmi prosklenými okny a má výbornou akustiku. Síla zdi je přes 1m, délka kostela 41,5m, šířka 16,8 (na východní straně se sakristií 20,9m). Celková výška kostela s věží a křížem je 56m. Původně přiléhala ke kostelu z vnější strany kaple sv. Kříže, střecha byla kryta šindelem.

Součástí umělecky cenného oltáře z umělého mramoru byl rottálovský obraz Panny Marie svatohostýnské, přenesený ze Svatého Hostýna, malovaný na dřevě, reliéf tepaný ve stříbrném plechu. (Dnešní podoba Madony je kopií zřejmě poslední práce Dr. Fr. Ondrúška). Za oltářem Madony je velký obraz sv. Jiljí malíře Jana Hofera (1786-1864) a nad ním alianční rodový erb Jana Jakuba Leonarda della Rovere Monte l`Abbate a jeho manželky Marie Amálie, dcery Františka Antonína hr. z Rottalu. Erb stavitele chrámu Františka Antonína hr. z Rottalu je nad barokním portálem kostela. Mramotová křtitelnice u kněžiště je z roku 1758, velmi stará je také kamenná křtitelnice u vchodu. Obě jsou památkově chráněny.

V II. polovině 18. století bylo vybudováno pět oltářů: sv. Tekly (1751), sv. J. Nepomuckého (1781), sv. Josefa (1781), sv. Barbory (1778) a sv. Floriana (1768).

Do tohoto období spadá působení faráře Jana Karla Straky z Telče (1747-1785), který nechal na hřbitově za městem (dnes se mu říká starý hřbitov) postavit kapli sv. Vavřince, poblíž kostela zřídil nový špitál a ve městě umístil sochu sv. Tadeáše a sv. Antonína Paduánského. Za panství Loudonů, byly sochy přeneseny před farní kostel, kde zůstaly a byly zapsány do seznamu kulturních památek. Se souhlasem komunistických představitelů MěNV byly nakonec odvezeny na skládku sakrálních předmětů do Rymic. V 90. letech byla jejich torza nalezena a restaurována bystřickým sochařem Janem Kozlem. Stoosmdesát centimetrů vysoké, nyní nové sochy, byly i s podstavci znovu usazeny před kostel roku 1994 a posvěceny Mons. Janem Graubnerem.

 

Období 19. století až po současnost

Hlavní oltář zůstává v podstatě nezměněn. V období baronů z Loudonu, byl kostel podstatně opravován (zřejmě po požáru roku 1833) a interiér obohacen další výzdobou. 

Vlevo u kazatelny je obraz sv. Tekly od Adama Brennera (1848) a socha sv. Antonína Paduánského. (sv. Tekla byla žákyně sv. Pavla, která zázračně unikla plamenům a šelmám). Na oltáři sv. Josefa s obrazem sv. Josefa je umístěna socha Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Nejblíže hlavnímu vchodu je oltářní obraz sv. Floriana Adama Brennera (1848) a pod ním socha Piety. V rohu pod kůrem se nachází umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lourdské.

Vpravo u velké křtitelnice je boční oltář sv. Barbory - obraz od R. Mantschka (1848) a socha sv. Jana Sarkandra. Další boční oltář patří sv. Janu Nepomuckému, u něj se nachází socha Terezie od dítěte Ježíše.

Ve 20. a 30. letech 20. století navrhl výmalbu kostela Jano Köhler (1873-1941), autor mozaikových obrazů nové křížové cesty s Jurkovičovými kapličkami na svatém Hostýně. Z jeho freskových maleb se zachovala stropní malba Krista Krále na vítězném středovém oblouku, sv. Václav u křtitelnice, vlevo v kněžišti sv. Jan Sarkander, Cyril a Metoděj a Klement Hoffbauer, vravo sv. František z Assisi, sv. Alžběta Durynská a sv. Anežka Česká. Výmalbu kostela provedl bystřický malíř Jan Ježek (1879-1960), od něhož je vpravo nad bočním vchodem freska sv. Ludmila. Veškeré řezbářské práce, včetně dřevěných lavic, pocházejí z mistrovské dílny bystřického řezbáře Josefa Jahody (1881-1960).

 

Varhany

Varhany s barokním dekorem byly na kůr instalovány již v roce 1756 a v době Loudonů roku 1840 zcela přestavěny. Poslední přestavbu prováděla firma Rieger-Kloss Krnov za II. světové války a definitivně ji zakončila v roce 1945. Iniciátorem dobrovolné sbírky na jejich opravu byl duchovní správce Msgr. Vlad. Worel, který spolu s regenschorim Janem Sládkem usilovali o to, aby chrám sloužil věřícím i živé duchovní koncertní hudbě. Byla provedena dostavba jedné hrací skříně (p.F.Táborský) a její výzdoba (J.Jahoda).

 

Zvony

Zvony bývaly v Bystřici čtyři: sv. Jiljí (1094kg), sv. Jan Nepomucký (429kg), zvon zasvěcený Kristu na hoře Olivetské (692kg) a sv. Michal (31kg, v kapli sv. Vařince, hřbitovní zvon). Všechny byly v roce 1917 zabaveny k valečným účelům a až roku 1921 na základě veřejně sbírky ulity dva nové zvony: Arnošt (velký laděn na Gis, jméno podle hlavního mecenáše hraběte Arnošta Loudona) a Václav (menší, ladění na H, jméno dle mecenáše továrníka Václava Zbořila). Třetí zvon Vladimír (největší, laděn na Fis, mecenáš Msgr. Vl.Worel) byl pořízen v roce 1936, ale také on musel být odevzdán Němcům. Roku 1942, když byl spouštěn z věže, se utrhl a rozbil. Malý pohřební zvon sv. Michal se nepoužívá a ani ze sanctusové vežičky se už při pozdvihování dávno nezvoní.

 

Věžní hodiny

Vyjdeme-li po 72 schodech nahoru k věžním hodinám, představme si, jak dokonalý stroj Bystřice měla - pracoval od roku 1791 do roku 1982, tj. 191 let! Přes 61 let k nim denně vystupoval pan Jaroslav Janek z Bystřice. Dnes údržbu nového stroje na elektrický pohon provádí pan Pavel Šimčík.

Se změnou bohoslužby byl v 60.letech 20. století hlavní oltář odstraněn a nahrazen obětním stolem otočeným směrem k věřícím.

Z iniciativy současného faráře P. Stanislava Jordána byla v roce 1982 provedena další generální oprava interiéru i exteriéru kostela, na níž se podílely firmy, ale ve velké míře i obětaví dobrovolníci. Sloupy hlavního oltáře byly obnoveny, (zlacení a oživení umělého mramoru), oltářní architektura v průčelí kněžiště restaurátorsky obnovena (umělé mramory vyčištěny, konzervovány, obnoveny štuky, zlacení apod.), obrazy pečlivě resturovány malířem panem Sanislavem Stanovským, výmalba panem Arnoštem Musilem a Jaroslavem Zelou. Veškeré boční oltáře byly postupně rozebrány a v dílnách renovovány (na dřevěném podkladu technika "stucco lustro" - umělý mramor).

Kostel sv. jiljí je chráněnou památkou II. třídy. Slouží pravidelným církevním obřadům, jsou v něm pořádány koncerty duchovní hudby, je to důstojný stánek Božího slova a lidské naděje.

 

Krypta

Je samozřejmé, že podzemní pohřebiště se neodkrývá ani za půl nebo celé století. Naposledy byla krypta pod farnim kostelem veřejně otevřena na žádost školního inspektora Julia Šobra 3. prosince 1927. Prostřednictvím jeho vyprávění se tedy můžeme seznámit s místy, které ani my s velkou pravděpodobností do konce svého života nenavštívíme.

"Vchod do krypty se nachází uprostřed kostela, je zakryt kamenem, na němž před časy bylo možno čísti tento nápis: Cum tumulum sernis, cr non mortalis spernis? Tali namque domo, clauditur omnis homo. - Kdykoli vidíš hrob, proč nepohrdáš smrtelnými věcmi? Neboť takový příbytek uzavře každého člověka. Nyní již není po nápisu tom stopy. (Pozn.: Po válce byl spolu s obnovou dlažby kostela opraven i nápis)

Pod tímto kamenem je ze strany hlavních dveří do kostela nekolik schodků, vedoucích do krypty. Je neveliká a nachází se v ní šest větších a tři menší rakve. Dvě z těchto jsou postaveny na jedné veliké. Rakve jsou hodně zetlelé. Víka některých byla odkryta a kosti nebožtíků zpřeházeny.

Prohlédl jsem si všechny rakve a zjistil dle zápisů ve starých matrikách farských, osoby, jež v nich odpočívají.

Hned u schodů vpravo odpočívá správce velkostatku bystřického hraběte Rottala, Karel František Frolich, jenž zemřel roku 1740 a v poslední své vůli věnoval na zřízení duchovní správy na Hostýně 4000zl. - vedle něho jest rakev s pozůstatky vdovy po správci velkostatku Kašpara Kratochvíle, paní Terezie, která raněna byvší mrtvicí, zemřela a pohřbena zde roku 1765.

Po levé straně odpočívala vdova po Janu Hubrovi, sestra tehdejšího zdejšího faráře Jana Karla Sraky, Anna. Straka pohřben jest v kapli na horním hřbitově, již svým nákladem zbudoval.

Za Hubrovou jsou tři rakve. V prvé větší vloženy dvě rakve dětské. Větší z nich ukrývá ostatky dvouletého děvčátka inspektora Rottalových statků, Vincencie, Jindřišky z Loewenfeldu (zemřela 1767). Na hlavě dítěte bylo poznati věneček a zteřené šatečky ozdobeny byli několika stužkami, jež dobře jěště teď po 160 letech svou barvu uchovaly. V menší rakvičce byly sporé zbytky dva dni starého chlapečka, hraběte Leopolda Vincence Jana Nepomuka Zachariáše Lemberga (zemřel 1769), dítěte hrabě Lemberga a jeho manželky komtesy, rozené Rottalovy. V knize křestní poznamenáno jest u jména dítěte, že kmotry byli mu dva bystřičtí žebráci, josef Galnor a Alžběta Tesařová ze zdejšího chudobince.

Vedle v rakvi leží Marie, Anna Margarita, vdova po Floriánu Morizi, vojenském ubytovateli slavného pluku Frey Bartay. Podle ní v menší rakvi Nepomucena Schafferburgova, dceruška pána na Žeranovicích, která zde roku 1766 zemřela. Husté kaštanové vlasy při lebce byli zachovalé. Z druhé strany za rakví Frolichovou je rakev, v níž odpočívá kněz, jehož jméno nelze určiti. Je to snad Ludvík Kožnar (zemřel 1740) nebo Josef Dalbert (zemřel 1747) nebo a pravdě nejpodobnější Jan Štrobl (zemřel 1722), poslední v kryptě pochovaný. Všichni jmenovaní pohřbeni byli v této kryptě po roce 1740. Kde však pohřbeni jsou oni, kteří zemřeli před tímto rokem? Kde Přemek Bystřický z Víckova?

Udeřili jsme na zdi krypty a po dutém zvuku zadní zdi vytušili jsme, že za ní nachází se asi jěště krypta jiná. A nemýlili jsme se. Je o polovici menší prvé a uloženny jsou v ní tři rakve, které, jakož i kostry v nich, byly jěště více ztrouchnivělé než ony v kryptě prvé, prostřední a pravá byly otevřeny. Dle zachovaných v nich zbytků štól při kostrách v nich uložených bylo zřejmo, že v obou odpočívají kněží. A kteří? Nad krajní bylo viděti prostý a dobře čitelný nápis: Tomass 1718, což dokazuje, že jsou to ostatky faráře bystřického Tomáše Požárníka, jenž toho roku zde zemřel. (Požárník postavil roku 1700 vodní kapli nad hostýnským pramenem) Před Požárníkem působil v Bystřici farář Tomáš Příborský, který zemřel na Hukvaldech. Před ním byl zde farářem kněz dobré paměti Tobiáš Schwach, rodák z Fryštáku (1654-1684), a jsem toho názoru, že ostatky v rakvi prostřední se týkají jeho.

A kdo dřímal v rakvi po straně levé? Velmi, velmi ztrouchnivělé zbytky dvojité rakve byly asi posledním příbytkem pana Přemka, jenž v této kryptě původně sám odpočíval. Že tomu tak bylo, dosvědčují v omítce této krypty vyryté nápisy. Vpravo viděti jest štít s písmeny BIS.Z.W (což značí Bystřický z Víckova), vedle toho rok 1584, kdy týž pán zemřel, na levé straně P.Z.W. (Přemek z Víckova) s tímže letopočtem a jěště jinde: pan zvyckova.

Právě 100 let po smrti Přemkově zemřel Tobiáš Schwach a občané bystřičtí, uznávajíce jeho velmi lidumilné působení v jeho farnosti, pohřbili jej (soudím) se svolením tehdejší vrchnosti hrabat Rottalů - kteří mají své hrobky v Holešově - do hrobky pana Přemka, kam později položili též faráře Požárníka.

A kde se nachází se shora jmenovaný náhrobní kámen páně Přemkův? Domnívám se, že byl za stavby nynějšího kostela (1740-1744) rozbit anebo celý někam zazděn, kam, těžko zjistiti.

Napsal jsem, že ostatky nebožtíků v první kryptě byly zpřeházeny. Učinili tak jistě lidé nemající dosti citu ani úcty ke zvěčnělým. Nedivím se však tomu nic, poznav, jak při našem otvírání, kdy dovoleno bylo lidu podívati se do hrobky, nepietně, ba hrubě počínali si mnozí, kteří do hrobky vstoupili, neslouží jim to nikterak ke cti..."

Tolik ze zkráceného textu, který byl zveřejněn v časopise "Hlasy svatohostynske", 1928. Protože v současné době jsme svědky nebývalého vandalského chování nejen na hřbitovech, ale v důsledku zvýšené ceny za pohřebné i naprostého nezájmu některých lidí o své vlastní zemřelé, je v pořádku, že tato památná krypta je pevně uzavřena a s ní i tajemství věčného života všech, kteří v ní nalezli svůj poslední odpočinek.

Podle dostupných pramenů historických a časopiseckých připravila

Mgr. Marta Pořízková